BLOG JE V REKONSTRUKCI ;D

Taishō

6. ledna 2015 v 22:57 | Kimesuke
Tohle jsem psal už nějaký- asi rok, možná dva zpět. Hrozně se mi líbí jak jsem tam zmínil rok 17 let, což nám bude vlastně za chvilku. Tenkrát mi to přišla jako hrozně dlouhá doba ^ ^. V podstatě se nic nezměnilo, až na to že nejezdím vlakem, ale žlutým autobusem ;D a nevoláme každý den ;-; owwuu. Ale snad začne až si zajistím tu sim u Vodafonu ^^)/
Je to..takové- prostě jsem byl nějaký smutný z toho co se nám děje. Vzpomínal a nějak tam vylil kousek svého srdíčka. Lel.

~~~~~~~~~~




…Běžím, doslova letím abych to vše stihnul. Musím stihnout doběhnout domu a hned běžet na autobus, poté na vlak. Musím to stihnout, dnes ho opět uvidím, nemohu se dočkat, už ted mé srdce tluče jako splašené a není to jen rychlím během. Rychle otevřu dveře a vezmu si již připravenou tašku, zamknu a můj běh pokračuje. Když se konečně dostanu na autobusouvou zastávku oddechnu si, lidé tu stále ještě stojí ve velkém počtu, autobus ještě určitě nejel. Snažím se vydýchat a očima sleduji, kdo všechno zde stojí. Poté nasednu do autobusu, který za krátkou dobu přijel a přemýšlím. Ve sluchátkách mi hraje nějaká klidnější hudba a já se snažím uklidnit, z toho všeho. Myslím na něj, na to až zas konečně uvidím jeho tvář, jeho oči, jeho úsměv…až ho budu moct opět obejmout, pohladit a políbit. Zas jsme na to čekali tak dlouho, dlouhé dny a ještě delší měsíce. Je to tak bolestivé, být od něj daleko, ale za to všechno, za jeho lásku, za to krásné a příjemné štěstí, mi to stojí.
Autobus se pomalu zastaví a já vyběhnu abych stihl vlak, k vlaku to není daleko, ale odjíždí za pár minut a já, si ho nemohu nechat ujet. Těkám očima po nádraží, když uvidím vlak, rychlík. Rychlík, který bych měl líbat za to, že mě doveze k němu. Nastoupím a posadím se o samotě do kupé. V klidu se opřu a vzpomínám na něj. Jaké to bylo ho poprvé políbit. Jaké to bylo když jsem ho poprvé uviděl, objal, pohladil, první slovo… Je toho tolik, tolik krásných vzpomínek u kterých mi normálně tečou slzy. Ale ted, ted jedu za ním, ted budu opět s ním a vím, že to bude krásné.
Vlak jel celou dobu pomalu a klidně, já jsem téměř spal a myšlenkama jsem už byl o pár hodin napřed. Když vlak dorazil do konečné stanice, a já se mezi tlačícísemi davy vytlačil konečně ven, rozhlédnul jsem se. A ano, stál tam…on a naše oči se opět střetnuli. Rozeběhnul jsem se a láskyplně ho objal. Cítil jsem jak mi bije srdce, nadšením a láskou. Usmíval jsem se a snad mi stekla i slza štěstí. Byl jsem opět s ním a všechno to krásné jsem s ním mohl zažít znova. Vidět jeho úsměv, smát se s ním a být konečně zas .. tak strašně moc štastný. Ano, byl jsem neskutečně štastný. Cítit to teplo, uvnitř…co tak příjemně hřeje a rozlévá se po celém těle. Byl opět tak strašně moc krásný, díval se na mě těma jeho okouzlujícíma očima a usmíval se. Ten pocit v té chvíli je nezaměnitelný. Konečně zas spolu, mám ho tu, vedle sebe a jsem štastný. Nic jiného nechci, chci jen jeho. Chci aby po zbytek života takhle vedle mne stál. Navždy. Protože, mě nic nikdy takhle nenaplnilo, jako on. On je jako anděl. Znenadání se objevil v mém životě a vnesl do něj světlo a štěstí. A hlavně, lásku.
Pomalu jsme spolu šli, drželi se za ruce a šli, je jedno kudy a kam. Důležité je že jsem mohl být s ním, potom všem.
Byl to nádherný den, s ním. Jenom s ním. Co všechno jsme spolu zas prožili, tolik nových vzpomínek a i tak je to tak zatraceně málo. Tak strašně krátká doba. Jakoby to nebyla ani hodina co ho vidím. Stojíme tam, na nádraží a jen čekáme než přijede vlak a zas nás rozdělí. Na dlouho, na strašně dlouho. Rozpršelo se, jako by i nebe plakalo. Objal jsem ho, chci si tenhle moment vnést do paměti, tenhle pocit, ten krásný pocit, když jsem ještě s ním. A už citím jak se mi do očí derou slzy. Nechci ho pustit, zas na tak dlouho. Nechci, nedokážu to, ale přeci jen budu muset. Snažím se nebrečet, vydržet to, ale tohle .. n-nejde. Slyším jak osudný vlak zastavil a já musel jít. Podíval jsem se na něj, do těch nádherných očí.
"Miluji tě." Zašeptám a mám pocit, že ty slzy už mi stejně tečou i s proudem deště po tvářích. Jetšě mu stihnu dát malou pusu na čelo a rozeběhnu se k vlaku, abych ho stačil. A ted…je konec. Zas na tak strašně dlouho, jsme rozdělení, zas tak strašně dlouho ho neuvidím. Chtěl bych vyskočit z okna a běžet za ním, ale vím, že nemůžu. Vím, že nemohu udělat nic…

Po pár letech se nic nezměnilo. Jakoby by bylo vše proti nám, ale my se nevzdávali a bojovali dál. Už nám bylo 17 a každý jsme chodili na střední školu. Občas jsme se viděli. Ale bylo to těžké. Je to jako horská dráha, chvilku jsme nahoře a chvilku dole. Každý den si voláme a tolik se nasmějeme, je krásné aspon slyšet jeho hlas .. a jeho smích. Je to nejkrásnější co jsem kdy slyšel. Vydrželi jsme, už tak dlouho, už tak těžké časy a už to konečně vypadá, že se dočkáme. Už jen rok a budeme volný, a budeme spolu a už nás nic nerozdělí.
Jednoho dne, jsme si opět volali. Seděl jsem celý zničený v koutě ve sklepě. Cítil jsem strašnou bolest, tak nesnesitelnou. Chyběl mi, strašně moc. Tiše jsem mu brečel do telefonu.
"Chci zkončit tohle všechno. Už to nevydržím. Bud štastný s někým jiným." Každý slovo jakoby mě bodalo do srdce. Ale už nemám sílu. Na nic. Nevydržím to. Bez něj. Když on je moje vše. On je moje posedlost. Jsem na něm doslova závislý, ale chtěl jsem ho úplně. Už jsem chtěl být s ním.
Hovor pokračoval, ale .. zkončil jenom pláčem. Seděli jsme oba dva v jiné místnosti, v jiném městě, ale oba dva jsme plakali. Proč, proč my? Proč je vše proti nám. Proč nám všechno brání. Proč nás nenechají být štastný. Proč nemůžeme být spolu. Nejde se spoléhat na ostatní, musíme to dokázat sami. Sebrali jsme opět odvahu a naději. Sílu a chtíč bojovat dál. Jít dál poté cestě životem a dojít až ke svému cíli.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keitaro Yukin Keitaro Yukin | 7. ledna 2015 v 7:46 | Reagovat

Tys to trošku upravil však?^^Pamatuju si tu starší verzi:< ale takto se mi to líbí (ne že tamta ne:3) Je to krásný,krásně napsaný a mám to rád přestože je to takové smutné:< ALE MY BEZTAK VÍME JAK TO DOPADNE ;D

Takže je to krásný.

2 Shiori >w> Shiori >w> | 8. ledna 2015 v 0:07 | Reagovat

to je tak krásne ;w;

3 Haru Haru | Web | 8. ledna 2015 v 9:44 | Reagovat

Ahojky,vrátila jsem se na blog,tak bych tě ráda k sobě pozvala O:)

4 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 8. ledna 2015 v 18:23 | Reagovat

Je to nadherne napsane. Kazdym slovem si to dokazu predstavit, vidim to vsechno pred sebou, jak jste se objimali, jak ses mu dival do oci. Chtela bych si precist dalsi pribeh, nebo neco podobneho jako toto :)

5 Yuii (ฅ・ิω・ิฅ) Yuii (ฅ・ิω・ิฅ) | Web | 8. ledna 2015 v 22:04 | Reagovat

wrrrr >:3 pěkný

6 Aya Aya | Web | 9. ledna 2015 v 16:42 | Reagovat

Ow... To je opravdu smutné. TT^TT Ale zároveň tak nádherné... jak to jen popsat... Já doufám v happy end! TT^TT úplně jsem viděla, jak ho objímáš, jak skoro brečíš, když přijíždí vlak, jak jste šťastní, jak jsi zoufalý. Popsat se ti to fakt povedlo~ <3 Nicméně promiň, ale máš tam fakt strašně moc pravopisných chyb a taky by sis měl při psaní dávat pozor na opakování slov - "... rychlým během. Rychle otevřu dveře a-..."; i když jsi to psal někdy dávno, just... Just sayin, gomen. >^<

7 Saki Saki | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 19:37 | Reagovat

To bolo moc krásne, veľmi sa mi páčilo, ako si tam tak pekne popísal všetky tie pocity pri cestovaní, čakaní, stretnutí a opätovnom odlúčení a nakoniec i cez to zlé a ťažké tá viera, že to bude lepšie.. Nu, vážne krásne, díki za takéto dielko >3

8 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 11. ledna 2015 v 1:55 | Reagovat

ooommmmm T_T mám tak rada ako píšeš, no a ešte ked smutný príbeh ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama