BLOG JE V REKONSTRUKCI ;D

Romio to Jurietto no yōna - část první

5. listopadu 2014 v 20:33 | Kimesuke |  Romio to Jurietto
Název: Romio to Jurietto no yōna
Část: první
Postavy: Hikari, Shiyou, Kira a neznámý host C:
Pozn.autora: Nom vymyslel jsem to po mém snu
cestou do školy ^^ snad se to bude líbit ^^
Je to takové- nom uvidíme :3



Zíral jsem do dáli. Pozoroval jsem, jak si vítr pohrává s listy na stromech. Časem všechny spadnou. Jako každý podzim. Byl jsem vážně velmi smutný v tomto období, ani nevím proč, ale podzim sebou vždycky nesl takový ten nepříjemný závan nostalgie. Kdy se i v mých očích mohl zalesknout stesk a smutek. Jindy byly mé oči vždy prázdné. Není to tím, že bych byl nějaký velmi nespokojený, ale nejsem ani spokojený. Nevidím důvod proč se smát. Proč vlastně ani žít, ale přirozeně lidsky se bojím smrti. Protože co když je to potom ještě horší? Pomalu jsem se zvedl, protože mi začínala být zima z toho, jak jsem seděl na zemi. Ohlédl jsem se po stromech kolem mě. Vítr se rozvanul a mě na obličej přistál jeden z listů. Sundal jsem si ho z obličeje a zadíval se na něj. Je modrý. Zvláštně modrý, mizící v černou barvu a je krásně zvláštní. Pousmál jsem se. Líbí se mi. Schoval jsem si ho do knížky, co jsem právě četl. "Romeo a Julie" přejel jsem pohledem přes titulek. Měl jsem rád Shakespeara, ale tento román jsem nikdy nepochopil. Proč by někdo kvůli lásce tolik riskoval, když stejně není jisté, že spolu budou navždy? Nerozumím tomu, měl jsem pár děvčat, nebo spíše- ony měli mě. Nikdy jsem nepochopil, co na tom jiní mají. Bylo to jenom otravné a omezující. Vydechl jsem. Měl bych si pospíšit abych se dostal domu dříve než rodiče. Nechci zase dostat kárání o tom, že nechodím domu včas. Navíc už tam nejspíš bude čekat můj mladší bratr. Upřímně- nesnáším ho. Byl bych radši, kdyby neexistoval. Naposledy jsem žalostně vydechl a rozešel se k domu.
Už z dálky jsem viděl bratra, který tam dost netrpělivě podupával nohou a mračil se na mě. Je mu 8, ale i tak si dovoluje. A to jsem o sedm let starší.
"Zase jdeš pozdě ! Kde ses flákal jako ?! Řeknu to mámě!" jasně. Ten aby mě nenapráskal. Neměl jsem náladu tak jsem jenom prošel kolem něj a odemknul mu dveře. Vážně nechápu proč nemá své vlastní klíče. Ihned jsem se ztratil v pokoji. Nechtěl jsem s nikým mluvit. Nemíval jsem často náladu na to s nikým mluvit. Byla jenom jedna osoba s kterou jsem mohl mluvit prakticky kdykoliv. Shiyou Shippai. Můj milý spolužák. Pustil jsem si hudbu, nahlas. Nemám rád sluchátka pokud jsem doma, jenže to jsem hned uslyšel jak se mi bratr dobývá do pokoje. A už mi to s úsměvem vypíná. Seděl jsem na posteli a čuměl na něj.
"Máma s tátou už jsou doma." Řekl, ale potom se usmál "A chtějí si s tebou promluvit." Zle se usmál. Jasně. Děkuji.
"Jdi do prdele !" odsekl jsem možná moc nahlas protože jsem hned slyšel matku jak nadává ať s ním takto nemluvím. Neochotně jsem vstal a šel do prvního patra přes které se táhl obývák s kuchyní.
"Co jsem zase udělal ?" chladně jsem na zíral. Přejížděl jsem je pohledem. Moje matka, uhlazená jako vždy. Vždy se tvářila jako nejlepší na světě, přitom mám pocit, že se o mě zajímá jenom když mě může seřvat. Potřeboval bych kamarády bože. Můj otec, sním jsem si vždy rozuměl. Jenom poslední dobou to není jako dřív. Už nejsem ten malý energický hoch. Něco se ve mně změnilo a už si nemáme co říct.
"Kira nám řekl, že jsi zase přišel pozdě a byl na něj ještě hnusnej ! Pokud to takto bude pokračovat asi ti budeme muset zakázat chodit ven." Výchovně prohlásila. Vážně mě to dopálilo.
"Vždyť jsem mu neřekl jediné slovo !"
"Už o tom nebudeme diskutovat, začneš poslouchat a být hodný na svého bratra, jasné ?" chrlila na mě matka. Vypadala opravdu děsivě. Táta jenom seděl za ní a soucitně na mě zíral. Vydechl jsem.
"Jak na něj mám být hodný když se chová jako debil." Přecedil jsem mezi zuby.
"Co prosím ?!" nechutně jí vyletěl tón hlasu.
"Sakra vždyt je o sedm let mladší ! Nerozumím si s ním ! Chci svého bratra. On jím není!" zařval jsem a vyběhl rychle nahoru zpět do pokoje. Dřív něž matka stihla zareagovat. Zamknul jsem se v pokoji a položil se na postel. Ještě, že je zítra pátek. Shiyou se mnou vždy v pátek chodí plavat. Uklidňuje mě to. Jako všechno s ním. Kéž by on byl mým bratrem. Po zbytek noci jsem jen zíral do tmy. Chtěl jsem spát, ale nějak mi to nešlo. Usnul jsem až nějak k ránu, jen na půl hodinky než mi zazvonil budík.

Cesta do školy byla delší než obvykle, ale nevadilo mi to, spíše naopak. Četl jsem. Jako vždy. Miloval jsem knihy.
"Hikari !" zavolal na mě Shiyou potom co jsem vylezl z autobusu. Přiběhl ke mně a objal mě. Dělal takové věci často, ale on byl jediný u koho mi to nevadilo. Měl jsem ho rád. Velmi rád.
"Ahoj Shiyou." Pozdravil jsem a rozešli jsme se spolu ke škole. Usmíval se. On se tak často usmíval. Vyprávěl mi o tom jak mu včera ujel vlak domu. Poslouchal jsem ho a jenom vnímal tu atmosféru. Nemusel jsem v tu chvíli na nic myslet, jenom jsem sledoval jeho úsměv a pomalu šel.
"Ne ! Už jdeme pozdě." Všiml si najednou a trochu jsme zrychlili. Ale potom mě chytl za ruku "Hele už to stejně nestihneme tak nač spěchat." Zasmál se. A zpomalili jsme. V tomhle jsem ho měl rád, vždy byl takový bezstarostný, přitom vím, že to doma měl těžké a ve škole byl vždy šikanován jako já. Rád jsem sledoval jeho tmavě fialkové vlasy, které házely různé odstíny. Měl je trošku delší, ne moc, tak akorát. Jeho modré oči byly vždy tak pronikavé. Kdo by ho nemiloval? Ovšem má nemilou vlastnost, teda aspoň pro ostatní, že vždy říká co si o ostatních myslí. Proto ho nikdy neměl nikdo rád. Protože on nikdy neměl rád nikoho jiného. Bohužel je o rok starší a je ve vyšším ročníku než já, takže spolu nemůžeme být ve třídě.
Otevřel školní mohutné dveře a usmál se na mě. Po chodbách už nikdo nechodil a všude bylo ticho. Rozešel jsem se na konec chodby kde měla být učebna, kde ted sedí moje třída.
"Hej Hikari, chtěl bych s tebou ještě o něčem mluvit." Šeptl těsně u mě, chytl mě za ruku a zatáhl do vedlejší prázdné třídy. Udiveně jsem na něj koukal. Byl trochu nervózní. Podíval se mi do očí. "Miluji tě, Hikari." Řekl. Zíral jsem na něj jakobych ho viděl po prvé. Co to právě řekl?
"Co ?" zamrkal jsem.
"Říkám, že tě miluji. Miláčku." Objal mě. Zíral jsem. Nevěděl jsem to říct ani co mám dělat. Láska ? Nemožné. "Chápu, že teď nemáš co říct, ale slibuji, že se budu snažit abys mě též miloval." Dal mu pusu zezadu na krk. Zachvěl jsem se. Byl jsem jistým způsobem štastný. Protože to znamená, že mě neopustí, ale- nevím jestli budu kdy schopný milovat. Pevně jsem ho stiskl. Dokonce mě i potěšilo jak mi řekl. Lehce jsem se usmál. Je tohle láska? Po chvilce mě pustil a zadíval se mi do očí. Jeho oči jakoby do mě viděly. Usmál se. Dal mi pusu na čelo. Bylo to zvláštní- tohle chování u něj. Ale milé.
"Tak radši běž ať nemáš problémy." Pobídl mě pořád s tím stejným zářivým úsměvem.
"Jo. Měl bys taky jít." Pomalu jsem vyšel ze třídy a hned potom co se zavřeli dveře jsem uslyšel jeho radostný výkřik. Byl opravdu šťastný, takto jsem ho ještě neviděl.

Škola utekla rychle, nějak jsem ji nevnímal a většinu času si stejně četl. Přemýšlel jsem o Shiyouovi a o lásce. Hned po posledním zazvoněním na mě čekal před třídou. Usmál se na mě a chytil mě kolem ramen. Tohle znamená, že mě miluje?
"Těším se na dnešní plavání" poznamenal a usmál se.
"Jo já těž. Mám pocit jakoby jsme neplavali už věčnost." Pousmál jsem se a šli jsme. Nemuseli jsme daleko, tato škola měla vlastní bazén. V tuto dobu bývá vždy volný, tak tam chodíme. Natěšen jsem se převlékal, ale najednou jsem se zrazil a zvedl hlavu k němu. Stál pár metrů ode mě a koukal na mě. Zrovna jsem byl úplně nahý, nějak jsem si zvykl se před ním převlékat, takže mi to ani nevadilo. Ale dnes byl jeho pohled jiný, v něčem. V maličkosti. Se zájmem si mě prohlížel až mi z toho přejel mráz po zádech. Nepopírám, že jsem nejspíš trochu zčervenal. Trochu. Z mého ztuhlého pohledu mě vyrušil až mobil, který začal nějak moc nahlas zvonit. Vyštrachal jsem ho z kapsy a přijmul hovor.
"Ano mami?" řekl jsem chladnějším tónem, protože mě znepokojovalo to, že mi máti volala. Poslouchal jsem její sáhodlouhý výklad o tom jak musím hned domu protože na mě čeká překvapení a přitom jsem pozoroval toho fialovláska jak se svléká. Byl krásný to se musí nechat. Potom co máti dořekla poslední slovo naštvaně jsem to típnul.
"Shiyou je mi to moc líto, ale budu muset jet hned domu." Sotva jsem to dořekl prudce se zastavil. Podíval se na mě.
"Proč ?" jeho hlas zněl najednou tak smutně. Vypadal jako malé štěně.
"Protože matka znáš to. Prý nějaký překvapení nebo co. No- můžeme se sejít zítra ?" pousmál jsem se.
"Tak dobře." Usmál se a rozčechral mi vlasy. "Ale zítra si to vynahradíme lásko." Pousmál jsem se, příjde mi hezké když mě někdo takto osloví. Dřív než jsem se stačil vzpamatovat přitisknul mě kde zdi a vsunul mi jeho jazyk do úst. Začal mě něžně líbat jeho horkými rty. Celý se na mě natiskl a já dokonce cítil jak se jeho penis tře o ten můj.
"A-ah.." utekl mi tichý sten do našeho polibku. Zadíval se na mě. Byl jsem beztak celý rudý. Do háje! Tohle neznám. Nevím co mám dělat a vůbec- měl bych jít. Rychle jsem vedle něj proklouznul a začal se oblékat. Smutně na mě koukal jakoby něco čekal. Sakra co mu mám na tohle říct. Cítil jsem jak jsem se divně chvěl. Je to divný- s ním jediným jsem nebyl prázdný až tak, ale ještě nikdy mě tak divně nerozechvěl. Zapnul jsem si batoh a dal si ho na záda. Kouknul jsem se na něj. Měl bych mu udělat radost. Skočil jsem k němu a lípnul mu pusu na tvář.
"Ještě ti zavolám. Zatím." Pousmál jsem se a vyběhl rovnou ven. Jenom stál a koukal. Ale nemám čas se tím ted zaobírat. Sakra ! Mám jej plnou hlavu, ale- abych byl upřímný i když je mi s ním dobře, pokud bude dělat takové divné věci nevím jak s ním budu schopný dál vycházet. Povzdychl jsem si. A taky mě dost děsí to mámino překvapení. To totiž není nikdy dobré. Trochu jsem přidal do kroku.

Překvapeně jsem koukal na více párů bot přede dveřmi. Máme návštěvu ? To je to velké překvapení. Pomalu jsem se zatajeným dechem procházel chodbou. Kdo je to? Nemám rád cizí lidi tak proč ho matka nazvala překvapením? Pomalu jsem vcházel do obýváku.
"Jsem doma." Zvolal jsem a otevřel oči abych se podíval, kdo je onen neznámý. Zarazil jsem se.
"Ahoj Hikari." Usmál se host. Zíral jsem na něj. On je …..

Pokračování příště ^^
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 yumiNekoShinge yumiNekoShinge | 5. listopadu 2014 v 22:12 | Reagovat

Si děláš prdel né? On je kruci kdo? noták, proč to děláš ._. seš zmrd<3 začátek toho snogu vystihuje moje pocity :_: https://www.youtube.com/watch?v=_4vHnYWuvM4 :'D tak pohni a piš;D
btw. tu mrdku sem ti ještě neodpustila ._.

2 Kimesuke Kimesuke | Web | 5. listopadu 2014 v 22:20 | Reagovat

[1]: Aww Yumi-chan :3 udělalas mi radost ><. Uvidíš kdo on je C:<. Nom mám radost, že chceš víc ;DD.
btw. gome~

3 El El | 5. listopadu 2014 v 23:14 | Reagovat

Napiš další díl:)
A měl bys v anketě dát možnost na obě se mi líb :D

4 Nemesis Nemesis | Web | 6. listopadu 2014 v 9:10 | Reagovat

naprosto úžasné XD

5 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 7. listopadu 2014 v 22:44 | Reagovat

oooooooooooooooooooooooooooo!!!!!!!!!!!! sugoi! O.o motto.... etoo...aa bomba to je! :3  idem snoriť po tom druhom diely.. :3 :3 oooooo *slina z úst

6 Aya Aya | Web | 16. listopadu 2014 v 11:50 | Reagovat

Páni. Ten název podvídky a pak ta knížka a pak ty Hikariho feelz o lásce. Achjo, takový zpracování povídek fakt miluju. Tuhle povídku určitě budu číst až do konce, píšeš moc hezky a poutavě! Sice mi přišlo, že má tato kapitola moc rychlý spád od půlky až do konce, jak se tak rychle změnil vztah Hikariho a Shiyoua bylo trochu šokující, ale já na to nejsem zvyklá, protože píšu strašně nudně a děj se většinou nikam nehne, takže to vlastně bylo docela v pořádku. XD Potom ten Hikariho bratr je fakt na pěst. Já jsem nejmladší, takže příliš neznám pocity staršího sourozence, ale všichni to v povídkách opisují úplně stejně, přesně takhle.:D To je strašně vtipný. :D Ale asi to bude tou výchovou, ta maminka mi tu moc není sympatická... =n= Děti nemají moc disciplínu. Takjo, jsem úplně hotová z toho neočekávaného hosta, takže jdu na další díl a jsem zvědavá, co se nakonec stane.:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama