BLOG JE V REKONSTRUKCI ;D

Romio to Jurietto no yōna - část pátá

15. listopadu 2014 v 16:07 | Kimesuke |  Romio to Jurietto
Název: Romio to Jurietto no yōna
Část: pátá
Postavy: Hikari, Shiyou, Kira a Mizumi
Pozn.autora: Nom vymyslel jsem to po mém snu
cestou do školy ^^ snad se to bude líbit ^^
Je to takové- nom uvidíme :3





Pomalu jsem se rozešel směrem domu, ponořený v myšlenkách. Nechápu, proč žijeme v tak nebezpečné čtvrti. Coural do kopce, kde bydlíme. Tuhle trasu jsem chodil každý den, tak mi nepřišlo potřebné se nějak soustředit na cestu. Najednou mě, ale z mého přemýšlení vyrušil tichý smích. Ten smích, ten smích znám. Zvednul jsem hlavu a zahlédl jen zrzavé vlasy, jak se blíží čím dál blíž. Chtěl jsem sebou škubnout, ale něco mě pevně drželo kolem pasu a k ústům mi přitisklo neznámý kus látky. Několikrát jsem se vyděšeně nadechnul a začal pomalu pociťovat únavu, která na mě dopadala dřív, než jsem stačil něco udělat. Párkrát jsem sebou ještě škubnul, než se mi oči zavřeli úplně a já upadl do hlubokého bezvědomý.

Otevřel jsem pomalu oči. Viděl jsem tmu. A než si na ni moje oči zvykly chvilku to trvalo. Cítil jsem se nějak divně, nějak uvolněně. Jak bych to popsal- trochu vzrušeně. Počkat oni mě- NADROGOVALI?! Prudce jsem zvedl hlavu a posadil se. Po chvilce jsem zjistil, že není tma. Mám něco dané přes oči a pevně přivázané za hlavou. Zmateně jsem se rozhlížel. Chtěl jsem si tu věc strhnout rukou, ale jen co jsem hnul rukama, musel sem oběma protože k sobě byly přivázané, někdo mě za ně chytl.
"Už jsi vzhůru bratříčku?" zeptal se milý hlásek. Věděl jsem, komu patří. Vyděšeně jsem polkl.
"Jaké už, vždyť spal asi patnáct minut." Zasmál se ten druhý.
"Pravda, příště musíme koupit lepší uspávadla." Zasmál se "Ale ty drogy od tvého kamaráda fungují dokonale." Přejel špičkou prstu po mém penisu. Zachvěl jsem se. Až ted mi došlo, že jsem nahý! Snažil jsem se nějak zkroutit, abych nebyl tak vidět. Celý jsem zrudnul.
"Ale no ták, před námi se nemusíš stydět. Jako malého jsme tě koupali." Zasmál se jeden a roztáhl mi nohy. Škubnul jsem sebou, ale to už mi druhý držel pevně ruce nad hlavou. Pomoc. Ucítil jsem jeho dech na mém penisu a po chvilce, celá jeho ústa.
"A-ah." Prohnul jsem se proti mé vůli. "Dost prosím-.." zaškemral jsem, ale to už mě začínal intenzivně dráždit pusou. Kousnul jsem se do rtu, tak silně až mi po bradě stekl pramínek krve. Bylo to divný. Tím hnusným způsobem, bylo mi z toho zle. Chtěl jsem pryč. Hrnuly se mi z toho slzy do očí. Třásl jsem se, zatímco mě dál dráždil a já odolával tem nechutným drogám, které mě nutily se tomu poddat.
"Bude tě to bolet, když se neuvolníš." Kousnul mě do stehna a já sebou trhnul strachem.
"Ne! Prosím, už znova ne!" slzy mi už tekly po tvářích. A snažil jsem se co nejrychleji nějak vykroutit.
"Neboj, tentokrát si tě trochu připravíme." Jen co to dořekl tím slizkým hlasem, cítil jsem jak do mě vniká prstem. Zarazil ho do mě celý a ihned s ním začal pohybovat. Sykl jsem bolestí a prokousl si ret ještě víc. Třásl jsem se jak listí ve větru a brečel jak malý. Chtěl jsem pryč. Proč už jsem- neodešel? Navždy. Proč už jsem nezemřel? Proč žiju? Tohle nejsem já..Ne! TOHLE NEJSEM JÁ!
"Pusťte mě!" zařval jsem a škubl sebou znovu i když jsem věděl, že si tím způsobím ještě větší bolest.
"Ale no tak maličký zdá se, že už to chceš tvrději." Zasmál se. Vytáhnul ze mě prst a ihned tam začal tlačit něco mnohem většího.
"NE!"trhl jsem sebou co nejsilněji jsem mohl. Povedlo se mi vykroutit ruce ze sevření jednoho z mých bratrů. Ihned jsem se co nejrychleji překulil celý. Strhnul jsem si pásku z očí abych viděl a rychle se postavil, ale podlomili se mi nohy a já opět upadl na zem. Co nejrychleji jsem se plazil pryč, ale netrvalo dlouho a jeden z nich mě držel za vlasy. Prudce mě za ně táhl zpátky. Snažil jsem se jít aspon nějak po čtyřech, aby to tolik nebolelo. Jeden z nich se mi zadíval do očí.
"Ale no tak Hikari." Použil sladký tón a jemně prsty dráždil moje bradavky mezitím co mi druhý držel ruce za zády. Cítil jsem jak jsem šíleně vzrušený. Do háje. Trochu jsem zvedl hlavu a zamrkal. My jsme ve staré továrně. To je jenom kousek od našeho domu. Třeba mě Mizumi najde až pujde domu. Snad. Ne. Nemohu se na něj stále spoléhat. Tohle zvládnu. Nějak.
"Vidíš, hodný kluk." Zašeptal mi do ucha ten co mi stál za zády a začal rukou dráždit můj úd. Cítil jsem rty na mých bradavkách a jejich ruce, jakoby pokrývaly celé mé tělo. Cítil jsem je všude. Vtom jsem zahlédl u jednoho z nich zbraň. Obyčejnou kapesní kudlu, ale mohla by mi stačit. Napřáhl jsem po ní ruce, ale v tom mě prudce posadili na zem. Donutili mě abych byl na čtyřech a přede mne si kleknul jeden z nich a ze zadu ten druhý. Oba si rozepnuli poklopec skoro ve stejný moment. Ten první mě chytl za hlavu a škubnul s ní taky abych se ústy dostal přímo k jeho penisu.
"Ty víš co máš dělat." Usmál se a druhý mě poplácal po zadečku. Otevřel jsem ústa a začal jeho penis brát do úst. Rozhodl jsem se nebrečet. Tentokrát ne. Už nechci být, ten malý co vždy brečí a volá o pomoc. Do tohohle jsem se dostal sám, tím, že jsem je kdysi kontaktoval. Tak si to teď přetrpím. Po chvíli jsem ucítil silný tlak na mou dírku. Začal do mě pronikat a hned jak měl ve vnitř špičku narval mi ho tam celého.
"A-AAUH!" podlomili se mi ruce a spadl jsem na tvrdou betonovou zem. Cítil jsem slzy v očích z té šílené bolesti, ale chtěl jsem je udržet. Najednou jsem uviděl opět tu lesknoucí se kudlu zaháknutou o kalhoty toho co stál přede mnou. Hbitě i přes bolest, která vycházela ze zadní části těla skrz celý trup, jsem po ní rukama skočil, co nejrychleji si přeřízl provaz, kterým mi spoutali ruce a namířil ji na toho prvního. Jenže to už ten druhý začal přirážet a já nebyl schopný se udržet.
"AH-AU-..AUUH.." kňučel jsem spíš než, že bych vzdychal. Kdybych sebou trhnul, nejspíš ho v sobě zlomím. Musím sebou hnout do předu, ale tam je zas ten druhý šmejd. Zvedl jsem k němu pohled a všiml si, že u mě klečí a čumí mi do očí.
"Vrať mi tu kudlu Hikari, nebo to bude mnohem horší." Zle se usmál. Úsměv jsem mu oplatil a mezi přestávkou co ze mě ten druhý vyjel a opět zajel jsem se trochu narovnal a rychle kudlou přejel přes jeho obličej.
"Ty malá svině!" zapotácel se pár kroků do zadu a držel si obličej. To je moje šance! Trhnul sem sebou dopředu a i přes bolest se rychle vyškrábal na nohy. Kdyby to bylo možné, řekl bych, že jsem letěl. Běžel jsem co nejrychleji co jsem mohl. Bolelo to, šíleně moc, ale běžel jsem. Vběhnul jsem co míst, kde se opuštěné krajiny mění v silnice a chodníky. Uvědomil jsem si, že jsem nahý. Zarazil jsem se, ale měl jsem strach tu tak stát. Co když za mnou pořád běží? Rozhlédl jsem se. Nikde nikdo. Rychle jsem přeběhnul silnici a snažil se nějak rychle běžet směrem k domu, co bydlíme. Táhl jsem se stíny a nějak se zakrýval rukama. Najednou jsem se zarazil. Na chodníku se ze zatáčky vytyčila vysoká postava a hned jak si mě všimla rozběhla se přímo proti mně. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat. Chtěl jsem začít utíkat zas na druhou stranu, ale v tom jsem zaslechl jeho hlas.
"Hikari!" zakřičel Mizumi a přiřítil se ke mně.
"Mizumi.." rozechvěl se mi hlas a přitisknul jsem se k němu. To je děsný. Tisknu se tu nahý k Mizumimu. Celý jsem zrudnul. Pohotově si sundal mikinu a oblekl mi ji, jemně mě vzal do náruče a ten kousek domu mě donesl.

Mizumi
Bože! Kde může být?! Vyděšeně jsem strnul u dveří, když mi počet bot u vchodu prozradilo, že tu Hikari ještě není. Dostal jsem strach a ještě horší tišení. Nechal jsem tašky a u vchody a rozeběhl se pryč směrem, kterým měl Hikari přijít. Bezradně jsem pobíhal sem a tam. Zkoušel jsem mu i volat, ale mobil má vypnutý. Vyděšeně jsem zíral na hodiny. Už hodinu je- pryč. Cítil jsem jak mi tekla horká slza po tváři. Hikari..kde jsi? Zoufale jsem se koukal všude kolem až jsem uviděl malou postavu na konci ulice. Trochu klopýtala a netrvalo mi dlouho než jsem poznal, kdo to je. Okamžitě jsem se k němu rozeběhnul a viděl jsem jak strnul, zarazil bych se nejspíše taky kdybych zrovna neletěl přes celou ulici. On byl nahý. Uplně. Sakra! Co se mu stalo..
"Hikari!" přiběhl jsem k němu a přejel ho očima.
"Mizumi.." kníknul a měl jsem pocit, že se mi na místě sesype. Přitiskl se ke mně a objal mě. Jemně jsem ho obtočil rukama a všiml si malého pramínku krve u jeho zadečku. Začal se ve mně hromadit vztek, ale ten si vybiju až později. Teď se o něj musím postarat, aby se neopakovalo to co před lety. Už takhle trpěl moc. Navlékl jsem mu svou mikinu a vzal ho do náručí. Dům už nebyl daleko.

Kolem máti v obýváku jsme prošli bez povšimnutí. Pomalu jsem s ním prošel po schodech a nahoře v pokoji ho pomalu položil na postel. Smutně jsem se na něj zadíval, protože mě víc než ničilo ho takto vidět. A vědět co se nejspíš stalo.
"Hikari" začal jsem "Promiň mi to. Já- neměl jsem tě nechávat jít samotného. Je mi to, šíleně líto." Těžce jsem vydechl a myslel jsem, že se za tohle asi oběsím.
"Ne Mizumi." Pousmál se a trochu si stáhl mou mikinu níž. "Byla to moje chyba z minulosti. Dřív nebo později by na to beztak asi došlo. Tak je to jedno. Děkuji ti, že jsi se o mě teď postaral." Řekl. Párkrát jsem nechápavě zamrkal. Je tohle vůbec Hikari? Je nějaký- silnější? Asi.
"Pujdu se asi osprchovat." Hlesl a pomalu vstal. Trošku zavrávoral, ale pak se úplně narovnal. Pousmál se stylem, že je všechno v pořádku a nemám se o něj bát a odkráčel. Smutně jsem se zadíval do země. Dnešek je opravdu děsný. Nevím co mám dělat. Chtěl jsem ho ochránit, vždy být u něj a- hned první den udělám takovou volovinu. Já-myslel jsem si, že ten kousek dojde v pořádku, ale spletl jsem se. Bože. Jsem k ničemu, jako jsem vždy býval. V hlavě se mi mihnuly vzpomínky na to jak jsem vždy zklamal očekávání všech, ale hlavně sebe. Dokážu mu být dobrým bratrem? Právě ho znova znásilnili..a co jsem udělal? Nic. Cítil jsem horké slzy v očích. Všechno hezké se zas nepříjemně hroutí. Budu někdy šťastný? Dokážu někdy- aby byl někdo šťastný? Položil jsem si hlavo do dlaní a ihned jsem ucítil slzy v mých rukách. Chci jen aby byl Hikari šťastný. On je moje světlo, má naděje být normální. On je- to co jsem hledal. Někdo, koho bych mohl chránit. Někdo u koho bych mohl věrně stát a být mu oporou. Tak jak jsem to očekával kdysi od druhých. Nikdy se mi toho nedostalo, nikdy. Zachvěl jsem se. Takhle mizerně jsem se už dlouho necítil. Ale nevzdám se. Od teď už- nikdy nedovolím, aby se mu něco stalo. Chci uchovat jeho krásné světlo v pořádku. Chci aby se dál smál a byl šťastný, i kdyby to nemělo být se mnou. Mám ho rád. Moc rád. Zvedl jsem hlavu a všiml si, že Hikari sedí přímo přede mnou.
"Jak dlouho tu už jsi?" nenápadně, ale rychle jsem si setřel slzy.
"Nedávej si to za vinu, Mizumi." Pousmál se, jakoby mi viděl až do duše. Oplatil jsem mu úsměv a všiml si jak se trošku zvláštně šije.
"Děje se něco?" přejel jsem ho pohledem.
"Eh- ne." Pousmál se a čuměl jinam "Asi si už půjdu lehnout." Hlesl zalezl si do postele naproti té mé. Přikryl se tak, že mu koukaly jen jeho rezavé oči.
"Dobře." Zamrkal jsem, ale zdál se mi takový zvláštní. Možná byl smutný. Měl bych ho rozveselit, když už jsem to tak posral. Hodil jsem po něm polštář. Překvapeně zamrkal.
"Mám to brát jako výzvu?" usmál se a hodil mi ho hbitě nazpět. Trefil mě přímo do obličeje. Začal se smát.
"Ty!" vstal jsem i s polštářem v ruce. Vrhnul jsem se na něj a mlátil do něj polštářem, ovšem jemně. Chytl ten polštář a škubnul s ním, aby získal munici. Přepadl jsem na něj, ale polštář jsem nepustil.
"Dej to sem!" zasmál se.
"Nikdy." Zazubil jsem se a dál se snažil získat polštář.
"Mizumi!" škubnul s ním.
"Hikari!" škubnul jsem s ním víc, až jsem mu ho vyškubnul z ruky. "Muhaha." Zle jsem se zasmál.
"Vrať to!" rychle se posadil a já jsem se zarazil. Zíral jsem do jeho klína a až teď si všiml, že- jeho úd je úplně ztopořený. Několikrát jsem zmateně zamrkal. Hned jak si toho všiml, stáhl se a trochu se zkroutil. "Nadrogovali mě." Špitl úplně rudý a bylo vidět, že neví kam s očima.
"A-aha." Vydechl jsem a pomalu mi docházelo jeho trošku zvláštní chování. Přejel jsem ho očima. Byl rozkošný, když se tak červenal. Kousnul jsem se do rtu. Co mám sakra dělat? Ať teď udělám cokoliv bude to trapný. Bože. Chudák, měl jsem ho asi nechat spát. Zadíval jsem se mu do tváře a i on se na mě po chvíli upřel svůj pohled. Zahleděl jsem se hluboko do jeho očí. Jeho chtíč mě plně vtahoval. Cítil jsem jak mi srdce buší čím dál rychleji. Měl jsem pocit jakoby dunělo celým mým tělem.
"M-mizumi." Zavrněl a jemně chytl mou ruku, kterou jsem se opíral, kousek od jeho nohou. Choulil se v rohu, ale přesto držel mou ruku. Polilo mě horko a přestával jsem chvilkami dýchat. Trochu jsem se k němu naklonil a hlavou jel níže až k jeho krčku. Nasál jsem jeho vůni. Dýchl jsem mu na krk a ucítil jak se celý zachvěl.

Pokračování příště ;3
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 15. listopadu 2014 v 17:16 | Reagovat

no to nne!!! :D  toto teda ne! :D  kámo neeee... to nieje fér ked mizumi je stále pri ňom T_T .... má  viac šancí ..  
ale inak geniálne opisuješ sexuálne chvílky! :D  wouu.. :D

2 yumiNekoShinge yumiNekoShinge | 16. listopadu 2014 v 12:39 | Reagovat

No můj názor k tomu znáš :D Ale jinak se mi první část strašně líbila :3 *w* už to chce další díl :3

3 Rin-kun Rin-kun | 16. listopadu 2014 v 13:15 | Reagovat

čím ho nadrogovali? dali mu přečíst tvojí povídku? :3 :D (ta chyba, když napíšu první, co mě napadne XD ale je to skvělý, chcu další díl :3 )

4 Yuki Yuki | Web | 16. listopadu 2014 v 15:52 | Reagovat

[3]: hele moc nenabaluj ty tvý tríčky s drogama :CC

Je to geniální,já už jsem zmiňoval že jsi to napsal vážně dobře:3 Líbí se mi jak se Hikari zachoval i po tom, co se mu tohle stalo. A Mizumi.. Chudák ;-; bylo mi ho líto,musí to být sakra nepříjemnej pocit, tohle..awwh to zakončení je vždy tak... QWQ chci dál! (dej mi víc!) xD

5 Aya Aya | Web | 16. listopadu 2014 v 21:24 | Reagovat

TT///////////////TT Achjo. To byla další boží kapitola. To nadrogování mi připomnělo trochu Ikkoku Irokoi Romantan. :DD Uh, bylo mi ho tolik líto... No a pak je tu Mizumi záchranář. Tenhle týpek mě chce asi fakt zabít. Achjo achjo achjo. >////< J-já fakt nevím. Nevím co už dál očekávat, i když to vlastně vím. Nyaaaaaah >/////< Mizumiho feelz  a to všechno. Grhhh. Sere mě. Fakt. :D Ale mám ho ráda. :D To je situace teda.:D Moc se těším na pokračování, je to super povídka.:3

6 kuro kuro | 6. prosince 2014 v 16:41 | Reagovat

Tak se přiznám že kapitoly jsem přelítla zajímalo mě jak se to vyvíjí :-) takže se tu jenom vyjádřím a jdu číst od začátku :-) povídka je skvělá. A to myslím vážně. Je dobře napsaná, jen u první kapitoly mě šokoval ten rychlej spád, ale super :-) nevím co jinýho bych ti napsala, protože jiný slovo než super, skvělý a bože dělej napiš další díl mě nenapadá :-) no tak já jdu číst :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama