BLOG JE V REKONSTRUKCI ;D

Romio to Jurietto no yōna - část druhá

7. listopadu 2014 v 0:04 | Kimesuke |  Romio to Jurietto
Název: Romio to Jurietto no yōna
Část: druhá
Postavy: Hikari, Shiyou, Kira a Mizumi
Pozn.autora: Nom vymyslel jsem to po mém snu
cestou do školy ^^ snad se to bude líbit ^^
Je to takové- nom uvidíme :3
Speciální věnování pro Yumi. ;3




Překvapeně jsem koukal na více párů bot přede dveřmi. Máme návštěvu ? To je to velké překvapení. Pomalu jsem se zatajeným dechem procházel chodbou. Kdo je to? Nemám rád cizí lidi tak proč ho matka nazvala překvapením? Pomalu jsem vcházel do obýváku.
"Jsem doma." Zvolal jsem a otevřel oči abych se podíval, kdo je onen neznámý. Zarazil jsem se.
"Ahoj Hikari." Usmál se host. Zíral jsem na něj. On je krásný. Očarovaně jsem sjížděl pohledem jeho krásné modré vlasy. Tuhle modrou jsem znal, byla taková temnější ale nádherná. A jeho oči vypadaly jako moře. Mohl bych se v nich utopit. Usmíval se na mě a až teď jsem si všiml, že na něj celou dobu jenom divně zírám. Trochu jsem sklopil pohled. Co to se mnou sakra je?!
"Hikari, tohle je tvůj nový bratr." Usmála se moje matka, ale dřív než jsem stihl něco říct pokračovala "Protože sis věčně stěžoval, že máš pouze mladšího bratra. Tady Mizumimu nedávno zemřeli rodiče při autonehodě a tak jsme se ho ujali. Doufám, že si budete rozumět." Mile se usmála aby vypadala jako nejlepší máma na světě přitom ten její úsměv byl odporně falešný. Neměl jsem ji rád. Můj pohled přejel opět k Mizumimu. Tak Mizumi. Má i pěkné jméno. Usmál jsem se na něj tak jak už dlouho ne.
"Vítej do rodiny Mizu." Trochu jsem pohodil hlavou, až mi mé rezavé vlasy spadly do očí.
"Děkuji, Hikari." Oplatil mi úsměv. Myslím, že budeme skvělí bratři. On je- přesně bratr jakého jsem si mohl přát. Je hezký a zdá se být i milý. Už se šíleně těším, až ho lépe poznám.
"No tak- běž si Mizumi vybrat nahoře nějaký pokoj." Pobídla ho a otočila se na mě "Hikari on- Mizumi nemá moc oblečení. Když tak mu něco puč než zajdeme na nákup a koupíme mu jej." Kývnul jsem a očima pozoroval jak jde můj nový bratr pomalu po schodech nahoru.
"Díky mami." Řekl jsem potichu, protože se mi celkově příčilo ji za něco poděkovat. Hned co jsem to dořekl, namířil jsem si to ke schodům a šel za ním. Chtěl jsem ho poznat. Hned teď. S lehkým úsměvem jsem pozoroval jak zmateně kouká a neví jaký pokoj si vybrat protože tam bylo asi pět dveří. Nakonec to vypadalo, že si jedny vybral a zalezl do nich. Krátce na to jsem zašel do stejných dveří.
"Víš, že tohle je můj pokoj ?" pousmál jsem se. Otočil se na mě a usmál se od ucha k uchu.
"Ale mě se líbí." Nahodil pohled štěněte. "A taky..bych" zarazil se. Trochu sklopil hlavu.
"Ano ?" tázavě jsem na něj upřel pohled.
"Prostě bych se s tebou rád dělil o jeden pokoj pokud by ti to nevadilo. Moc se neroztahuju a- mám to tak radši. I s mým bratrem jsme to tak mívali. Měl jsem pocit, že jsme si pak blíž." Smutně se pousmál. Viděl jsem bolest v jeho očích když zmínil jeho bratra.
"Samozřejmě. Bude to fajn." Pokývl jsem hlavou. Šťastně se na mě usmál.
"Děkuji." Objal mě. Překvapeně jsem zíral a pak jsem se jen usmál. On je dokonalý bratr. Cítím se s ním v bezpečí a štastný a toho znám sotva pár chvil. Neuběhla ani hodinka a už jsme mu nastěhovali postel vedle té mé, já mu vyprázdnil pár šuplíků a protože měl oblečení fakt hodně málo, prozatím to stačilo. Poté se jsem mu pujčil něco jako pyžamo- což je v mém případě jenom tílko a kraťasy, ale vzhledem k tomu, že měl mohutnější hruď, pujčil si jenom kraťasy, že to tak má radši. Mezitím co se sprchoval jsem seděl na posteli a četl Julii a Romea. No četl. Abych byl upřímný spíš jsem celou dobu přemýšlel nad Mizumim. Měl jsem na něj tolik otázek. Ale cítil jsem se opravdu šťastný. Konečně se splnil můj sen a já měl bratra. Krásného a milého bratra. Budeme spolu moct chodit ven, navzájem si psát domácí úkoly, krýt se někdy před máti a budu mu moct představit Shiyoua. No jo, Shiyou ! Řekl jsem mu přeci, že zavolám. Rychle jsem popadl telefon a vytočil jeho číslo.
"Ahoj Shiyou." Zamumlal jsem do telefonu.
"Ah, rád tě zas slyším Hikari." Cítil jsem jak se usmívá.
"No tak kam bys rád zítra zašel, abych ti to vynahradil ?" usmál jsem se.

Shiyou
Zíral jsem unaveně do stropu. Byl jsem trochu nevrlý protože jsem se vážně těšil na to jak si s Hikarim zaplavu a ono nic. Navíc- jak jsem ho políbil. Sakra! Neměl jsem to ještě dělat, nejspíš. Zavolá vůbec? Snad ano. Chybí mi. Vyčerpaně jsem zavřel oči, ale hned na to mi začal vyzvánět mobil. Okamžitě jsem se po něm vrhnul a přijal hovor.
"Ahoj Shiyou." Pozdravil mě Hikari. Aw. Byl jsem najednou tak rád, že zavolal.
"Ah, rád tě zas slyším Hikari." Usmál jsem se jak idiot. Miloval jsem jeho hlas. Byl krásný.
"No tak kam bys rád zítra zašel, abych ti to vynahradil ?" řekl tak šťastně jak už jsem ho dlouho neslyšel. V duchu jsem právě roztál. Že by byl tak šťastný, že spolu někam jdeme? Byl jsem tak rád.
"Kam budeš chtít můj milovaný." Měl jsem pocit, že mi za chvilku potečou slzy štěstí. Miloval jsem ho. Sakra jo.
"No nevím, mohli bychom třeba do cukrárny." Zasmál se. Zíral jsem. On se zasmál? Právě teď. On. A chce jít do cukrárny? Je to vůbec Hikari. Takovýhle býval- než se to stalo.
"Moc rád." Usmál jsem se od ucha k uchu a měl pocit, že mám v břiše nějaké brouky. Bože, miluji ho.
"Ale půjde s námi ještě někdo." Trochu jsem se zarazil, ale nechal jsem ho pokračovat. "Můj nový bratr! Jmenuje se Mizumi a je úplně úžasný! Počkej až ho poznáš, mohli bychom s ním chodit častěji ven. Chápeš- je tu nový tak aby nebyl tak sám." Sršil energií. Aha tak proto. Proto je tak šťastný. Se mnou to nemá nic společného. Opět.
"Jo. To jsem rád, vím jak dlouho jsi chtěl bratra." Usmál jsem se. "Budu muset." Rychle jsem to típnul. Nechtěl jsem aby mě slyšel plakat. Svezl jsem se ze židle na zem a cítil jsem jak mi po tváři tečou slané slzy. Zíral jsem do země. Proč? Proč mám vždy pocit, že bych u něj měl šanci a pak- se to celé rozplyne. V jeden velký a velmi vzdálený sen, kterého nedosáhnu. Proč? Tolik ho miluji, ale nestačí to. Nestačí to k tomu, aby mě miloval taky. Setřel jsem si slzy a položil hlavu na chladnou podlahu. Pomalu jsem zavřel oči a přemýšlel. Chtěl jsem aby mě Hikari miloval víc než cokoliv na světě. Chtěl jsem aby byl štastný díky mě. Chtěl jsem aby se na mě těšil. Aby říkal mé jméno jinak než ostatních. Chtěl jsem abych pro něj byl jediný a on pro mě. Opět jsem ucítil jak se mi slzy derou z očí. Hikari..

Mizumi
Zatřásl jsem mokrou hlavou a zadíval se na sebe do zrcadla. Lehce jsem se usmál. Mám rodinu. Aw ano. A i když matka je falešná jako maso v Macdonaldu, aspoň můj nový bratr je fajn. Takový roztomilý. Chi. Těžko se mi věří, že je jen o rok mladší. Projel jsem si prsty vlasy a vyšel z koupelny. Chvilku jsem váhal jakým směrem se mám vydat. Zasmál sem se nad tím jak moc jsem tu ztracený. Natáhl jsem ruku po klice u dveří, ale v tu chvíli jsem se zarazil. Zaslechl jsem Hikariho jak říká mé jméno. Pozorně jsem se zaposlouchal do jeho slov.
"..se Mizumi a je úplně úžasný! Počkej až ho poznáš, mohli bychom s ním chodit častěji ven. Chápeš- je tu nový tak aby nebyl tak sám." Tiše jsem se zasmál když je to slyšel. Zajímalo by mě komu to říká. To je ale malý pako, vždyt mě ještě ani nezná. Opřel jsem se trochu o dveře. Ale je od něj milé, že o mě takto mluví. Dál jsem poslouchal, ale už jsem nic neslyšel. Hm. Trochu jsem se zamračil, chtěl jsem poslouchat dál jak o mě mluví. Usmál jsem se nad vlastním narcismem. Nom asi už je zbytečné tu tak s- EH?! Najednou se má opora v podobě dveří vytratila, protože někdo, no kdo asi otevřel dveře. A já se řítil k zemi. Teda - na něj a pak k zemi. Aspoň spadnu do měkkého. Zasmál bych se kdybych na to měl čas.
"Au." Zaskučel pode mnou. Zamrkal jsem a posadil se na něm.
"Promiň mi." Usmál jsem se a zadíval se na něj. Koukal na mě a jeho zrzavé vlasy jakoby se snažily zakrýt, že se trochu červená. Je opravdu roztomilý. Trochu jsem se k němu naklonil "Máš rád noční procházky ?" šibalsky jsem se usmál a zas se odtáhl.
"Miluji je !" usmál se a zajiskřily mu jeho zlaté očka. Byly jako paprsky slunce. On byl celý jako slunce. Jako světlo ve tmě.
"Tak pojďme, ale pšsst." Zasmál jsem se a vstal z něj. Hned co jsem se napřímil jsem mu nabídl ruku. Chytl se ji a vyhoupl se na nohy. Pak si mě přejel pohledem.
"A to půjdeš jenom v trenkách?" ušklíbl se.
"Co? Nelíbím sem ti tak?" sebevědomě jsem se natočil na bok a dělal, že vůbec nerozumím tomu co má za problém. Jen se zasmál a hodil po mě nějaké věci co už tu pro mě připravil za tím co jsem se sprchoval.
"To by ti mělo být." Dodal. Zadíval jsem se na černé triko a džíny. Trochu jsem nasál vůni. Voněly jako on. Usmál jsem se.
"Jo, díky." Rychle jsem to na sebe naházel. A samozřejmě mi neušlo jak mě po očku sleduje. Ten hříšník malý. Zasmál jsem se pro sebe v duchu. Přešel jsem k oknu a celé ho otevřel. Nasál jsem venkovní noční vzduch. Aw, jak já ho zbožňuji. Za chvilku stál Hikari vedle mě a též obdivoval ten krásný noční svět. Ještě jsme si vzaly nějaké boty, já pro jistotu můj milovaný nůž a Hikari baterku. Vyskočili jsme oknem a rozeběhli se do neznámých ulic. Chytl jsem ho pro jistotu za ruku aby se neztratil a běžel s ním ulicemi jako šílený. Srdce mi tlouklo šíleně rychle až jsem skoro nemohl dýchat. Miluji to. Noční svět venku a to být, takhle volný. Když už jsem sotva popadal dech, zastavil jsem se a těžce vydechoval.
"Bože, takhle jsem neběžel dobrých pár let." Vydechoval Hikari.
"Prosímtě ty dědo." Rýpnul jsem do něj a usmál se, ale on nereagoval. Zvedl jsem k němu hlavu a zíral jak hypnotizovaně zírá někam za mě. "Děje se něco, HIkari ?" opatrně jsem se zeptal a otočil hlavu směrem kam dopadal jeho pohled. Normální ulice, stálo tam na kraji pár chlápků a pak kousek dál byly lesy. "Hikari ?" zkusil jsem to znova. Silně mě stiskl za ruku.
"Pojďme-..pryč prosím." Roztřeseně zašeptal a nespouštěl oči z chlápků co tam stáli. Zadíval jsem se na ně. Byli to dva zrzkové co se zrovna něčím náramně bavili a řekl bych, že byli trochu podnapilí. Opět jsem se otočil k Hikarimu, jenže ten už se třásl celý. Vyděsilo mě to.
"Neboj se. Jsou to jen nějací opilci. Jsou ti trochu podobní, ti ti nic neudělají." Snažil jsem se ho uklidnit úsměvem.
"TO TEDA NEJSOU!" histericky zaječel a zhroutil se k zemi. Škubl jsem sebou. V tom se na nás ti chlápci otočili, chvilku jenom zírali.
"Hej není to Hikari?" zaslechl jsem..

Pokračování příště ^ ^
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 yumiNekoShinge yumiNekoShinge | 7. listopadu 2014 v 0:14 | Reagovat

Oh děkuji za věnování ^^ Sakra, kdy bude další část? doufám, že brzo :D díl se mi strašně líbil ^^ a jak už sem ti psala do chatu ten On je krásný, mě opravdu zabilo :DDD to sem jako fakt nečekala C:
Trošku mě Hikari sere :C nemám ráda přelétavce, ale tak uvidíme jak se to vyvine že ano :3  :D

2 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 8. listopadu 2014 v 9:25 | Reagovat

aaa pridívam sa ku yumiNekoShinge... aj mna hikari vytáča xD xD xD ... jeho správnie je kruté voči Shiyou.. T___T ooouu.... chcem vedieť ako dopadnú :3

3 Aya Aya | Web | 16. listopadu 2014 v 12:51 | Reagovat

Že získal Hikari nového sourozence takovou náhodou mě fakt překvapilo, je to zvláštní vývoj. Ale abych řekla pravdu, tak Mizumi se mi vůůůbec nelíbí stejně jako Hikariho mamka.XD To je nějaká zákeřná postava, která bude kazit vztah hlavnímu páru, to mi tak pije krev, achjo. :D Líbily se mi to části každé z postav. Mizumiho myšlenky mě celkem překvapily, myslela jsem si, že to bude trochu jiný charakter, ale on mě neoblbne tak jako Hikariho! Taky mě dost mrzí, jak teďka začal být Shiyou tak odstrčený, awwww, jak tohle může asi dopadnout. T^T ...Ten konec... Ty mě chceš zabít, vážně, neukončuj takhle laskavě povídky, to je na umření v takové napínavé situaci!! *^*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama