BLOG JE V REKONSTRUKCI ;D

Romio to Jurietto no yōna - část čtvrtá

13. listopadu 2014 v 14:06 | Kimesuke |  Romio to Jurietto
Název: Romio to Jurietto no yōna
Část: čtvrtá
Postavy: Hikari, Shiyou, Kira a Mizumi
Pozn.autora: Nom vymyslel jsem to po mém snu
cestou do školy ^^ snad se to bude líbit ^^
Je to takové- nom uvidíme :3





"Hmm, no včera si něco říkal o cukrárně?" mrknul. Všiml jsem si jak se změnil, nebo spíš se začal chovat jako dřív. Jako když byl ještě menší, ale byl jsem za to rád. I když to bylo nejspíš jenom kvůli němu. Nenávistně jsem koutkem oka sledoval Mizumiho.
"Hmm co za co." Usmál jsem se. Zvedl hlavu a zamrkal na mě.
"Nom asi- Co budeš chtít?"
"Cokoliv co budu chtít?"
"No jo." Nejistě koukal. Zastavil jsem se.
"V tom případě chci" naklonil jsem s k němu "tebe." Zašeptal jsem a políbil ho. Jazykem jsem se mu dostal do úst a jemně sjížděl po tom jeho. V tom mě něco od něj odtrhlo a odhodilo o pár metrů dál. Naštvaně jsem zvedl k oči k Mizumimu, který stál mezi námi.
"Co to jako děláš?" štěknul jsem.
"Jsi v pořádku Hikari?" jemným hlasem se zeptal trochu polekaného Hikariho. Trochu jsem se zklidnil, ale vyčítavý naštvaný výraz mi z tváře nezmizel. "Slíbil jsem Hikarimu, že mu tohle už nikdo neudělá." Otočil se Mizumi ke mně.
"Cože?" povytáhnul jsem jedno obočí.
"Prostě nedovolím, aby si ho brali jentak nějací náhodní muži bez jeho dovolení." Zavrčel na mě.
"Jak jako náhodní?! Vždyť mi spolu chodíme!" vyjel jsem. Myslím teda, že spolu chodíme. Dneska jsem se ho na to chtěl zeptat jen-..asi mu to ani neřekl. Takže to tak nebere? Jsem to jenom já kdo v tom viděl něco víc? Já-. Sklopil jsem hlavu.
"Vy spolu chodíte?" otočil se Mizumi k Hikarimu.
"Já-..asi ano. Já nevím. Nikdy se to neřeklo nahlas, sám sem moc nevěděl." Zaslechl jsem Hikariho jak mu smutně odpovídá. Zazíral jsem se do země. Nějak se mi všechna dobrá nálada někam odplavila a chtěl jsem utéct. Miloval jsem Hikariho už od základky. Jenže- jsem si pořád říkal, že je ještě docela malý a nechtěl jsem ho do ničeho hnát. Když jsme se jednou bavili a on mi řekl, že je nejspíš na kluky, viděl jsem v tom-naději? Nějak jsem doufal, že by se mnou mohl být. Tak šíleně moc jsem chtěl aby mě miloval. Byl jsem na něj ten nejhodnější na světě, všechno jsem pro něj udělal, chodil jsem s ním plavat i když mám z vody panickou hrůzu od té doby co jsem se jako malý málem utopil. Ale překousnul jsem to. Jenže- bylo to k něčemu? Nejspíš ne.
"Shiyou?" ucítil jsem Hikariho malou teplou dlaň na rameni.
"Um?" zvedl jsem k němu oči. Jemně mi setřel slzy na tváři. Já plakal?
"Nebuď smutný. Promiň, že jsem mu to neřekl, bál jsem se abych neříkal něco co není pravda." Na chvilku se odmlčel "Ale sám nevím, cítím k tobě možná moc málo." Sklopil oči a zadíval se na mé ruce.
"T-to nevadí. Jenom to zkusíme, dobře? Prosím. Jen- malou naději." Vyhrknul jsem. Dokážu to. Dokážu, že mě bude milovat. Není nic, co bych si přál víc. Možná až mě víc pozná. Trochu blíž z této stránky. Vím, co se mu tenkrát stalo, od té doby mu přišli pocity zbytečné- tak možná proto. Proto je teď pro něj těžší něco cítit. Věřím, že- dokážu rozehřát jeho srdce.
"Dobře. Zkusíme." Pousmál se na mě. Oplatil jsem mu úsměv. Byl jsem na něj moc hrr. Má pravdu, nedal jsem mu ani možnost se nějak vyjádřit. Takhle je to lepší. Chtěl bych s ním trávit více času a více si o nás povídat, jenže nevím jak to bude teď, když má nového bráchu. Přejel jsem očima Mizumiho, který stál kousek opodál. Narovnal jsem se. Neměl bych kazit tento den. Měl bych pomalu dával lásku tomuhle maličkému a doufat, že mi bude jednou opětována. Snad.
"Promiň, že jsem tak vyjel." Houkl jsem na Mizumiho.
"Jo, taky jsem se nezachoval zrovna nejlépe." Odpověděl. Ale i tak jsem měl pocit, že ten už mě mít rád nebude. Jemně jsem chytl za ruku Hikariho a vyšli jsme směrem k cukrárně. Jak jsem slíbil.

"Tak co si dáš Hikari?" usmál jsem se na něj přes jídelní lístek. Je to docela velká cukrárna, která je tak napůl spojená s palačinkárnou a dá se tu sehnat snad jakýkoliv zákusek.
"Já si dám zmrzlinový pohár." Zavřel lístek vedle mě Mizumi. Nechápu proč tak moc trval na tom, že musím sedět vedle něj.
"Tebe jsem se neptal." Zavrčel jsem potichu, tak aby to ani jeden z nich neslyšel.
"Tak já si ho dám též." Usmál se Hikari a složil lístek na ten co měl ještě před chvílí Mizumi. Vydechl jsem a položil tam svůj též. Nakonec jsem objednal tři zmrzlinové poháry.

Mizumi
Vytáčí mě. Nevím proč, ale ten kluk mě prostě sere. Co to jako předtím bylo za divadlo?! Vždyť on se ani Hikariho pořádně nezeptal jestli to chce. Bože. Jestli mu někdy ublíží, tak ho opravdu zabiju. Propaloval jsem ho pohledem zatímco seděl vedle mě. A to jak se na Hikariho dívá. Jako zamilovaný blbec, vytáčí mě to. Všechno.
"A jaký byl tvůj život, než si přišel do rodiny tady Hikariho?" otočil se na mě Shiyou.
"No" nadechl jsem se. Mám jim říct pravdu? "Nebyly to nejlepší roky mého života." Pousmál jsem se.
"Jakto?" přidal se Hikari.
"Jako menší jsem měl"na chvíli jsem se odmlčel "moc milé pěstouny."
"To je mi líto." Řekl Shiyou. Docela mě vytočilo to, jak to řekl. Možná se mi to jen zdálo, ale slyšel jsem v tom snad tu nejnechutnější ironii, jaká snad může být. Semknul jsem zuby. Do háje.
"U nás ti bude lépe." Usmál se na mě Hikari což mě docela uklidnilo. Jeho úsměv je téměř kouzelný.
"Tak zde to je." Řekla krásná, mladá číšnice, která nám zrovna přinesla poháry. Zvedl jsem k ní oči a ona se jen mile usmála.
"Děkujem." Odpověděl Shiyou a opětoval ji krátký úsměv. Vypadala, že z toho spadne do mdlob a jemně zrůžověla. Bože. Co na něm všichni vidí? Zamračil jsem se do poháru.
"A co ty Shiyou? Řekni nám něco zajímavého o tvém životě."Otočil jsem se na něj, aby řeč nestála.
"No, na mém životě není nic zajímavého." Pokrčil rameny. "A měl bys jíst, než se ti to celé roztaje." Mrknul na můj pohár.
"Chceš tím říct, abych už zavřel hubu?" odseknul jsem. Trochu povytáhl obočí.
"Ne. Jen to roztáté není tak dobré." Usmál se. Bylo mi z něj zle. Dokonce jsem i zaznamenal Hikariho smutný pohled.
"Odskočím si." Vyštěkl jsem a co nejrychleji zmizel na záchodě. Zazíral jsem se na svůj odraz v zrcadle. Co se to se mnou děje? Měl bych se snažit s Shiyouem vycházet, přeci jenom chodí s mým bratrem. Ale nejde to. Nedokážu to. Vytáčí mě každým slovem co říká a já nejsem schopný to potlačit. Napustil jsem si studenou vodu do rukou a umyl si s ní obličej. Díval jsem se do umyvadla jak mi z obličeje a z konečků vlasů na ofině padají kapky vody. Zavřel jsem oči. Prostě to potlačím, není to tak těžké. Hikari nesmí být smutný. Otevřel jsem pomalu oči a zadíval se do jejich odrazu v zrcadle. Byly teď tak prázdné. Přesně tak jak jsem potřeboval.
"Hej Mizumi jsi v pořádku?" stál najednou za mnou Shiyou. Pomalu mi položil ruku na rameno.
"Nesahej na mě." Prázdně jsem šeptl. Tady je mi to jedno, tu není Hikari. Tu se nemusím krotit a mohu pustit své monstrum ven.
"O co ti jde?" zeptal se.
"O co jde tobě?" pobodával jsem ho pohledem.
"O to aby byl Hikari šťastný." Pokrčil obočí.
"Jo, to nám jde o to samé." Řekl jsem nezaujatě.
"Přestaň se chovat takhle!"vyjel na mě. "Pokud proti mně něco máš tak mi to už řekni!" vztekle se na mě vrhnul. Chytil mě pod límcem a tvrdě přitisknul na zeď.
"O co mi jde?! O Hikariho, říkám to furt!" nedokázal jsem zadržet vztek a silně ho odstrčil tak, že zaklopýtal a spadl na zem.
"Hikari se mnou bude v bezpečí." Řekl už o něco klidněji a stále se válel na zemi.
"Jo? Včera ho málem zas dostali jeho povedení bratříčkové! Kde jsi v tu chvíli byl?!" vztekle jsem ho přimáčknul váhou svého vlastního těla k zemi.
"Oni už po něm zas jdou?" trochu překvapeně zamrkal.
"Jo." Narovnal jsem se na něm. "Počkat- ty o tom víš? Říkal, že to nikdo neví."
"Vím, kdo si myslíš, že zařídil, aby mu od té doby dali pokoj." Odsekl. "Jeden den byl štastný, že je našel a druhý den nic. Týdny nepřišel do školy, a když jsem za ním přišel, jenom ležel a prázdně zíral." Překvapeně jsem zamrkal. On ho zachránil? Zachránil ho, když jsem tu nebyl.
"Asi ses o ně nepostaral pořádně, když na něj mají zas zálusk." Řekl jsem spíš jen proto, abych něco řekl, než proto, abych mu vynadal. Byla to trochu moje vina, že jsem ho vytáhnul ven a navíc ho potom neposlechl.
"Hm. Můžeš se ze mě prosím tě zvednout? Vypadá to divně." Zamumlal a já si uvědomil, že na něm celou dobu opravdu divně sedím. Rychle jsem se zvedl a upravil se v zrcadle.
"Uděláme menší dohodu." Začal jsem. "Pokud kvůli tobě bude Hikari jednou jedinkrát plakat s tou jeho šílenou bolestí v očích. Necháš ho na pokoji, už navždy." Napřáhl jsem ruku na zapečetění naší dohody.
"Dobře, ale to samé platí na tebe." Usmál se a podal mi ruku. Kývnul jsem. To je fér.

Hikari
Co tam dělají tak dlouho? Točil jsem deštníčkem z poháru a nudil se. Mám pocit, že si moc nepadli do oka, nebo se mi to jen zdá? No doufám, že se časem usmíří a bude to lepší. Fuh, ale vážně mě trápí kde jsou. Zvedl jsem se a pomalu šel k záchodům. Stoupnul jsem si na špičky abych viděl skrz skleněné okénko co se děje ve vnitř bez toho abych tam nějak neomaleně vniknul.
"Oni po něm zas jdou?" zaslechl jsem hlas Shiyoua. Konečně jsem se dostal dost vysoko abych viděl. Jenom jsem zíral. Shiyou naprosto dobrovolně ležel pod Mizumim, který na něm seděl a jemně se prsty podepíral o jeho hruď. Polkl jsem a rychle se vrátil na své místo u stolu. Tohle bylo divné. Normálně by mi to asi nevadilo, ale teď mě to podivně zneklidnilo.

Asi o deset minut později se vrátili a všechno se zdálo být v pořádku. Po zbytek dne jsme si víceméně povídali, ale já měl pořád v hlavě to co jsem viděl. Nedokázal jsem si to nějak rozumně vyložit. Potom nás šel ještě Shiyou doprovodit na autobus. Zamával na nás a byli jsme pryč. Autobus dnes jel nějak rychleji než obvykle, nebo se mi to aspoň zdálo. Zamyšleně jsem se díval z okna a nevnímal okolí.
"Hikari?" zašeptal těsně u mě Mizumi až mě to trochu polekalo a já jemně nadskočil.
"Co? Ano?" zmateně jsem po něm pomrkával. Tiše se zasmál mě reakci.
"Já jen- zdáš se mi být nějaký smutný. Stalo se něco?" díval se mi přímo do očí. Měl jsem rád tuhle jeho starostlivou stránku a rád bych mu to řekl, ale sám jsem nevěděl co mu mám vlastně říct.
"Stalo se něco mezi tebou a Shiyouem?" zeptal jsem se narovinu. Zní to jako bych žárlil.
"Ne. Trochu jsme se pohádali, ale už je to v pořádku." Pousmál se.
"Tak to jsem rád." Řekl jsem, docela neupřímně. Protože to co jsem viděl, mi nepřišlo jako hádka a možná bych na to měl radši zapomenout. Zavřel jsem oči a opřel se o Mizumiho rameno. Kdybych žárlil, tak na koho vlastně?

Pomalu jsem otevřel oči a zíral na Mizumiho.
"Kde to-?" škubnul jsem sebou a spadl na zem.
"Proč sebou hážeš, když tě nesu?" zakroutil hlavou Mizumi a pomohl mi vstát. "Usnul jsi v autobuse a já tě nechtěl budit, tak jsem tě kousek nesl."
"Aha." Zmateně jsem zamrkal a oprášil si oblečení. "No dál už to zvládnu sám, díky. Jo a příště mě vzbuď." Usmál jsem se. Nějak mě to potěšilo při vzpomínce, že to Shiyou vždy řešil tak, že mě začal lechtat což vždy bylo super probuzení. No, ale oni dva. Oni se nedají srovnávat.
"Hikari, nevadilo by ti kdybys ten kousek domu došel sám? Ještě chci skočit pro jedno překvapené na večer, abychom si ho mohli nějak lépe užít." Spiklenecky mrknul. Usmál jsem se.
"Tak dobře." Souhlasil jsem. Dal mi pusu do vlasů a odběhl směrem, kde je jen jeden obchod, který jsem dobře znal. Ale byl docela daleko. Měl jsem o něj trochu strach a přemýšlel jsem, jestli nemám jít radši za ním. Ale už byl dál, než jsem si myslel a zlobil by se, že jsem ho neposlechl. Vydechnul jsem. Naštěstí mám jeho číslo, tak mu kdyžtak zavolám. Pomalu jsem se rozešel směrem domu, ponořený v myšlenkách. Nechápu, proč žijeme v tak nebezpečné čtvrti. Coural do kopce, kde bydlíme. Tuhle trasu jsem chodil každý den, tak mi nepřišlo potřebné se nějak soustředit na cestu. Najednou mě, ale z mého přemýšlení vyrušil tichý smích. Ten smích, ten smích znám. Zvednul jsem hlavu a zahlédl jen zrzavé vlasy, jak se blíží čím dál blíž. Chtěl jsem sebou škubnout, ale něco mě pevně drželo kolem pasu a k ústům mi přitisklo neznámý kus látky. Několikrát jsem se vyděšeně nadechnul a začal pomalu pociťovat únavu, která na mě dopadala dřív, než jsem stačil něco udělat. Párkrát jsem sebou ještě škubnul, než se mi oči zavřeli úplně a já upadl do hlubokého bezvědomý.

Pokračování příště ^-^
Chci se vás jenom zeptat na důležitou otázku-
Máte radši Mizumiho nebo Shiyoua ? o.o
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yumiNekoShinge yumiNekoShinge | 13. listopadu 2014 v 15:39 | Reagovat

Shiyou.. jednoznačně..:D Mizumiho nemůžu prostě vystát. :D No jinak už se těším na další kapitolu :33

2 Yasuko-chan~ Yasuko-chan~ | Web | 13. listopadu 2014 v 16:24 | Reagovat

Pravda, pokud si člověk pouští neustále dokola jejich MV, show a výstupy, tak si je zapamatuje lehce:D A čím je má člověk raději, tím rychleji to jde:D
__
Ah, začetla jsem se od toho až teď, nejspíš budu muset začít od začátku,a bych věděla, kdo po něm jde, navíc se docela v těch jménech ztrácím:D
Píšeš dobře^^ a i lehce se to čte, akorát postavy neznám, tak se do toho tolik ještě nevžiju.
PS: Další kapitolu <.< chci vědět, kdo a co s ním udělal/udělá xD

3 Jukyn Jukyn | Web | 13. listopadu 2014 v 16:59 | Reagovat

Mizumi !*le ohňostroje*

A chudáák je jasný co bude dál ty jo Q-Q
líbí se mi jak všichni žárlí ale nikdo o tom neví xDD skvělý, už se těším co bude dál q-q O.O

4 Rin-kun Rin-kun | 13. listopadu 2014 v 17:47 | Reagovat

můj názor na povídku už víš, a ta otázka... nom... já ti nevim... ono je to takový... vezmu to podle téhle části, tu jsem právě dočetl, takže to mám nejživější... když to vypráví Shiyou, tak s ním prostě soucítím a chce se mi plakat s ním a tak a pak začne vyprávět Mizumi a já si říkám "já toho Mizumiho prostě žeru", takže nevím, jak si vybrat XD ale tak jo... asi mám radši Mizumiho... asi XDDD

5 Alea Crane Alea Crane | 13. listopadu 2014 v 19:53 | Reagovat

Shiyou!

6 Saskie Saskie | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 20:27 | Reagovat

Ty víš že Mizu xD a víš proč, už jsem ti to vysvětlovala ˘^˘ xD
*fakt nevím jakej po mě chceš koment*
Bylo to skvělé, ty vždycky píšeš skvěle že yo.
*je v koncích*
Prostě mi Shiyou přijde strašně falešnej  a prostě ho nemám ráda ˘^˘ xDD

7 Tamao-chan Tamao-chan | Web | 14. listopadu 2014 v 14:19 | Reagovat

Zase skvělá kapitola! :3 Píšeš strašně chytlavě! :)
A Shiyou, jednoznačně! :3 Mizumi mi přijde taký...podivný... xD

8 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 15. listopadu 2014 v 16:47 | Reagovat

zasa....  to nie... T_T ... aj ked on je krutý k nim dvom , ale zasa toto je kruté voči nemu a aaa T_T

9 Aya Aya | Web | 16. listopadu 2014 v 21:05 | Reagovat

Hell no, ten konec, nenenenenenne. TT^TT Aw, to nedopadne dobře. Takjo, tohle bylo celkem srandovní rande. :D Kdo tu byl vlastně ten křen, huh? :D Přemýšlím, kterýho z těch dvou mám radši. Nakonec si o Mizumim nemyslím, že je zase tak špatný, ale prostě... je to jako v nějakým anime. Od prvního dílu jsou Hikari a Shiyou můj OTP, pak tam příjde někdo třetí, je poměrně cool a má dost kvalit, ale sere se do mýho OTP a to já fakt nemám ráda. Uke je strašně nerozhodný. Nechci, aby se jejich vztah zničil; znají se tak dlouho a Shiyou řekl, že ho má rád od základky... Někdo, kdo přišel teď a nemá o ničem ani páru... prostě nechci, aby je rozdělil. Fandím Shiyouovi. Je mi ho trochu líto, ale je mi líto i Mizumiho. Acjho. XD Jsem dost  zvědavá, co se z tého povídky ještě vyklube.:3

10 Naomi Naomi | 17. listopadu 2014 v 20:30 | Reagovat

Shiyou jednoznačne! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama