BLOG JE V REKONSTRUKCI ;D

Ōkami no noroi - 2.část

24. října 2014 v 0:30 | Kimesuke |  Okami no noroi
Nom snažil jsem se toto trochu více rozvádět xD jako chápete, je to trochu čudné, ale uvidíme jak se vám to bude líbit a hej lidi, kdyby už to bylo moc trapný dejte vědět a já to přestanu psát ;D

Ōkami no noroi
Část: Druhá
Postavy: Kotonaru, Hayashi, Koiru
(prozatím)
Pozn. autora: Je to nechutně divný. Bože. No, uvidíte.




"No jak už ti řekl jistě Hayashi. Jsi vlk na liščím území. Buď rád, že ještě žiješ." Pousmál se. Co to do háje melou ?
"Jste šílení. Naprosto šílení !" zařval jsem a vyběhl z místnosti rychle pryč. Vyběhl jsem do nějakého zvláštního města a snažil jsem se rychle utéct někam pryč. Kamkoliv, ale co nejrychleji.
"Zastavte toho vlka !" zakřičel někdo a ihned se za mnou vrhlo několik lidí. Byli o tolik rychlejší než já, nestihl jsem jim utéct. Ucítil jsem jak mě jeden z nich pevně chytil za vlasy a strhnul mě k zemi. Spadl jsem na kolena a snažil se nějak dostat pryč.
"Počkat to je-..on je prokletý." Co ? ..Au. C-co to..
Ucítil jsem prudkou bolest tak prudkou, že ani nevím odkud vycházela. Najednou jsem byl prostě v bezvědomý. Všechno se to odehrálo tak rychle. Když si jenom vzpomenu, že ještě před chvílí jsem šel v klidu jako každý den na své oblíbené místo-..a ted jsem tady. Vůbec nevím co se se mnou ted děje. Doufám, že se brzo probudím ve své posteli a bude všechno v pořádku. Kéžby. Jsem si na 100% jistý, že toto nebyl sen. Do háje. Opravdu se bojím otevřít oči. Protože co se ted děje je snad každou vteřinou divnější. Pomalu jsem začal přocházet k vědomí, což jsem poznal tak, že jsem pomalu začínal cítit bolest, která zesilovala.
Prudce jsem otevřel oči. Těžce sem oddechoval, vzduch zde byl šílený a ta neznámá bolest mě naprosto zžírala. Chtěl jsem se pohnout, ale místo toho jsem slyšel jen tiché zachrastění řetěžů, kterýma jsem byl připoután ke zdi. Rozhlédnul jsem se po tmavé místnosti, kterou bych označil za nejodpornější sklep, který jsem kdy viděl. Plísně na zdech rozežíraly cihlový základ a ten se pomalu rozpadal. Jediný přívod vzduchu bylo jedno maličké okno na druhé straně místnosti. Otočil jsem se na druhou stranu a tam byly jenom mříže. Před nima nikdo nestál. Možná že kdybych nějak vylomil ty pouta mohl bych utéct, ale pochybuji. V mém stavu co jsem ted bych daleko nedošel. Přejel jsem po sobě pohledem, ale nemohl jsem najít žádný jasný původ mé šílené bolesti, která procházela celým mým paralizovaným tělem. Sklopil jsem hlavu a zíral do země. Zemřu tady ?
"Hej ! Hej Kotonaru !" co nejtišeji na mě volal ten malý zrzek, kterého jsem předtím potkal. Zvedl jsem k němu hlavu a viděl jak stojí celý udýchaný za mřížemi. "Za chvilku tě příjdou testovat. Musíš projít, takže nějak udrž svůj potenciál a hlavně udrž ten hlad dobře ?" mluvil vážně a rychle, ale já měl chut se mu vysmát. Do háje vůbec nevím o čem to mele. Divně jsem se na něj zatvářil a myslím, že to z mého výrazu pochopil. To, že nemám nejmenší ponětí co se mi tím vlastně snažil říct.
"Prostě se drž dobře ? Když projdeš budeme schopni tě dostat ven." drmolil a stále se otáčel dál do chodby. Vypadalo to, že se opravdu bojí když ho tu někdo uvidí. Proř tolik riskuje ? Vždyt mě ani nezná. Idiot. Trochu jsem váhavě kývnul, protože jsem to stále moc nepobíral, ale tak dobře- budu se držet a držet svůj hlad, který ani nemám. Bože.
"Už musím." Šeptl ostře, ještě se na mě podíval "Neposer to kámo." Pousmál se a odběhl pryč. Klečel jsem tam dál spoutaný a čekal. Měl jsem pocit, že mi ty železné okovy drtí ruce čím dál více a mé zápěstí už bylo sedřené do krve. Sklopil jsem oči. Co ted bude ? Bolest mě nechutně hlodala ze vnitř a očima jsem přejížděl přes mříže. Čekal jsem, co se stane až příjdou. Kdo vlastně příjde ? Vydechnul jsem. Zavřel jsem oči a jen ušima poslouchal pokud se někdo neblíží. Vnímal jsem každou jemnou vibraci ve vzduchu. Slyšel jsem i tu mušku co poletovala nějaký ten kus ode mě.

"Hej !" zařval ostrý mužský hlas. Rychle jsem otevřel oči a zíral. Stál kousek ode mě a nebyl sám, bylo jich více. Několik starších mužů a mezi nimi dva mladší. Nevypadali mile. To ani v nejmenším, ale co mě opravdu vyděsilo bylo to- že jsem je neslyšel. Bože jakto ? Vždyt jsou tak blízko ?!. Byli takový upravení a bylo na nich vidět jejich vysoké postavení.
"Jak jsi se sem dostal vlku ?" štěknul na mě hned ten ve předu.
"Já ..nevím." přiznal jsem a opravdu nerad, protože nesnáším tuhle odpověd. A i oni se zdáli, že je tato odpověd vůbec neuspokojila.
"Tvoje schopnosti ?" zeptal se jeden ze starších.
"Žádný nemám do háje !" zkusil jsem sebou škubnout, ale akorát jsem si víc sedřel zápěstí. Do hajzlu chci pryč. Jejich pohledy byly ted ještě horší. Něco se mezi sebou zašeptali a jeden odešel. Visel jsem an nich pohledech a bál se co příjde. Najednou se ten muž vrátil a měl v ruce kus syrového masa prosáklého skrz naskrz krví. Zíral jsem na něj co to sakra dělá a on se jen lehce usmíval. Přibližoval se a čím byl blíže tím víc jsem cítil onu krev. A také si více uvědomoval, že toto nevoní jako normální obyčejná krev. S touto krví je něco špatně. Zalapal jsem po dechu- z té krve mi bylo divně. Normálně nemám s krví žádný problém, v podstatě bych mohl říct, že ji mám docela rád, ale tohle- ted jsem nějak nezvládal a nebyl jsem schopen pochopit proč. Ten muž s tím masem už stál těsně u mě a maso mi rval skoro do držky. O co jim do háje jde ?! Cítil jsem divný pocit paniky a vzteku a nepochopitelné touhy. Touhy se po té krvi vrhnout. Cítil jsem se tak zasláblý, ale krev mě lákala natolik, že jsem byl schopný drtit si zápěstí a snažit se dostat co nejblíže k masu. Najednou jsem se zarazil. "Udrž ten hlad dobře ?" To mi řekl ten lišák. Že by to myslel takto ? Nejspíš, jo, to by dávalo smysl. Snažil jsem se nečichat, necítit, netoužit. Ale moje tělo jakoby neposlouchalo. Pevně jsem zatnul zuby a držel, bylo to těžší než vypadalo a měl jsem pocit, že asi zešílím. Cítil jsem se tak divně jako nikdy.
"Možná se jeho prokletí nerozvinulo." prohlásil jeden z nich. A sotva to do řekl mi muž odtáhnul to maso z dosahu. Konečně jsem se mohl nadechnout.
"Je divný. Musíme ho sledovat." zavrčel jeden, ostatní jenom tak pohledem kývli a pomalu odešli. Zíral jsem tam, uplně sám opět v té tmavé místnosti a nevěděl co mám dělat. Tak krev byla všude cítit a já se cítil tak divně. Jakobych měl každou chvílí vybuchnout. Zíral jsem tam a snažil se sám sebe přemluvit abych se nesnažil nějak z podlahy olíznout tu krev. Bože. Jedné věci jsem si ale všiml když tu byli- všichni voní stejně. I ten malý lišák voní stejně. Řekl bych že všechny "lišky" nebo na co si to hrajou stejně voní. Je to zvláštní, celé toto je zvláštní.

"Hej Kotonaru !" zaslechl jsem. Stálej sem měl ještě zavřené oči a byl v téměř hlubokém spánku. Jakobych ten hlas znal, jakobych toto už někdy slyšel. Otevřel jsem oči a přímo přede mnou seděl ten malý lišák. Jeho vlasy mu trčely na všechny strany a on s úsměvem čučel na můj totálně zmatený výraz. "Pojd budeš tedkon chvilku u mě." usmál se. Zamrkal jsem a chtěl jsem namítnout, že jsem tu připoutaný, ale jen co jsem se podíval na svou ruku zjistil jse, že je již odpoutaná. Nejspíš mě odpoutal on. Kouknul jsem se na něj.
"Um dobře, děkuji." kouknul jsem na něj. A on mi odpověděl pouze krátkým úsměvem. Potom se rozhlédl.
"Měli bychom si pospíšit." trochu nervózně zadrmolil a já se snažil co nejrychleji vstát. Nějak jsem se postavil na nohy, chvilku vrávoral, ale nakonec jsem se i rozešel směrem k východu. Šel hned za mnou a mám pocit jakobych cítil každý jeho pohled. Jakobych cítit mnohem lépe než dřív. Rychle jsme běželi chodbami a já cítil jak moje tělo doslova plakalo, protože bylo naprosto zničené. Po chvilce už jsme vyběhli nenápadně ven zadními věřmi a hned jak jsem se dostal navzduch jsem se zhluboka nadech a zíral na obrovskou oblohu plnou hvězd. Byla nádherná tma. Nádherná noc.
"Máš rád noční nebe ?" zeptal se mě lišák po chvíli co jsem jenom tak bezmyšlenkovitě zíral na nebe. Jenom jsem kývnul."No- měli bychom jít, mám strach, že tvoje tělo dlouho nevydrží." kývnul jsem, měl pravdu. Pulzovalo mě v hlavě a mé tělo pulzovalo s ní. Rychlejším krokem se rozečel do prava a já ho následoval. Nebylo to dlouho a octili jsme se v lese. V obrovském lese a ne moc hluboko jsme se ocitli u jeho domu. Jeho dům byl- jedním slovem zvláštní. Zašli jsme dovnitř a já zjistil, že až tak zvláštní není, nebo aspon uvnitř ne.
"Nom, jestli chceš můžeš se jít umýt a já zatím udělám něco k večeři." opět tím svým milým tónem řekl zrzek a už si to mířil do kuchyně. Byl opravdu milý, možná až moc.
"Jo, dobře. Jídlo by bodlo." pousmál jsem se a zmizel ve dvěřích. Ve kterých jsem zjsitil, že koupelna není. No- byla hned vedle. Nevadí. Pomalu jsem si svlékal svůj kabát z kterého upřímně moc nezbylo. Podíval jsem se do zrcadla a zarazil se. Opravdu. Několik minut jsem jenom zíral. T-to jsem..já ?..

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ..pokud bude zájem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yukiňák yukiňák | 25. října 2014 v 0:15 | Reagovat

šusťáku! Pokračování musí být! To jak jsi to zakončil mne úplně nabudilo QwQ (VRR xD)chci vědět co bude dál!
Děsně se mi líbí jak je to napsaný,opravdu. Úplně jsem to měl před očima:3 piš dál!^w^ už se těším

2 Orida Orida | Web | 25. října 2014 v 9:51 | Reagovat

Ale joooo daj ďalší diel :D  Počtenííčko :D

3 Thanatos Thanatos | Web | 25. října 2014 v 12:46 | Reagovat

Líbí, líbí, líbí!
Chci další díl! OwO
Jinak jsem ti komentovala i první, tak se mrkni, co se týče stylistiky mám názor furt stejný. Zkus psát ve wordu, mně to hodně pomohlo. ~

4 Yuii ι(^・ω・^)/★ Yuii ι(^・ω・^)/★ | Web | 25. října 2014 v 18:48 | Reagovat

PANE! BOŽE! Ty jsi ale šulín xD
Proč to ukončuješ tak napínavě?! ;w; Chci vědět co bude dál!! xD šup šup, je to dost dobrý :33

5 Naomi Naomi | 25. října 2014 v 21:04 | Reagovat

Kichine prečo to musíš ukončiť v tom najlepšom >w< Chcem ďalší diel QwQ

6 Leriane Leriane | Web | 26. října 2014 v 21:18 | Reagovat

http://animebook.blog.cz/1410/vyhodnoceni-trideni-sb

7 Saki Saki | E-mail | Web | 30. října 2014 v 21:16 | Reagovat

Celé je to veľmi tajomné a som fakt zvedavá, čo nám odkryješ z príbehu, pretože zatiaľ si nám toho teda moc nepovedal, haha :D Ale tá 'skúška' bola teda fakt zaujímavá a teraz si ho ten lišiak zobral k sebe, muhuhu, budem sa tešiť na pokračovanie ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama